Pomáhají tam, kde selhal stát: Mladý pár spustil letní školu pro děti z osady

Mladá dvojice se rozhodla pomoci přes pandemii obci, odkud pocházejí její předkové.
Na poličce je dvanáct sklenic od hořčice, na každé je jedna nálepka se jménem. Používají je místo běžných sklenic k pití, v horkém srpnovém počasí je chlazená limonáda tou největší odměnou. Vedle stěny je pět košů na separovaný odpad, na okně zase tabule se jmény všech dětí a bodováním.

\“Fčera, čera, čéra, včera,\“ podaří se sedmiletému Dežkovi z Kosíhoviec při Velkém Krtíši správně načtvrté napsat příslovce času do sešitu.

Pravá ruka Dežka neposlouchá, smyčku na papíře se nedaří stále udělat pořádně. Psané l se více podobá písmenu o. Písmeno b, zase spíše působí jako nepovedené.

Z Londýna do Velkého Krtíše
V domě kolem chlapce v tmavém tričku sedí dalších pět dětí, u druhého stolu skupina šesti dívek.

Dům leží nedaleko obecního amfiteátru, vedle něj polorozpadlá budova školy, která je již několik let zavřená. Mezi děti chodí dvojice Vlado Horváth a Adrienn Gallová.

Přestože jejich děti oslovují jako pan učitel a paní učitelka, pedagogy nejsou.

Poté, co jim pandemie koronaviru zrušila cestovatelské plány, rozhodli se pro netradiční krok.

Během léta se rozhodli, že spustí letní školu pro děti z místní vesnice a osady, které jsou pro koronavirus od března doma.

\“V Kosihovce jsme měli neobydlený dům po prarodičích a tak jsme začali přemýšlet, jak ho využít,\“ říká Adrien Gallová, jejíž prarodiče pocházejí z této hontianské obce.

Adrienn na jaře ukončila první ročník studia urbanistiky v Londýně, když se v březnu musela vrátit na Slovensko. Namísto závěrečných zkoušek měli na škole vypracovat pouze esej. Její přítel Vlado Horváth zase dlouhodobě pracuje s Romy.

Krize je zasáhla
Malá obec se nachází přibližně pět minut cesty od Velkého Krtíše. Vesnice působí na první pohled čistě. Z 560 obyvatel, je přibližně dvě stě Romů.

Za nadjezdem pod lesem se nachází místní romská osada, kde žijí i neromové. Obec je, podle názorů místních, rozdělena na dvě skupiny, i když otevřeně o tom mluvit nechtějí. Okres Veľký Krtíš trpí s více než desetiprocentní nezaměstnaností, v Kosihovcích je na úřadu práce evidováno 28 lidí.

Letní škola se zrodila jako nápad Adrienn, když se jí během pandemie postupně zavřely všechny možnosti pro pracovní stáže.

Návrat do Londýna během koronaviru riskovat nechtěla, na Slovensku ji zase odmítli.

„Snažila jsem se dostat se na stáž, napsala jsem do Metropolitního institutu v Bratislavě, ale odtud jsem dostala odpověď, že stážisty letos nepřijímají,” říká Adrienn.

Jak dodává, v Anglii využívají studenti volný čas velmi aktivně.

„Studium na univerzitě se vnímá jako čas vypracovat si svůj životopis a získat různé praxe, nebo věnovat se dobrovolnictví,” vysvětluje mladá žena.

Experiment, který se povedl
Dvojice nechtěla přes léto zůstat ani v Bratislavě, kde žije její přítel Vlado. Rozhodli se proto o experiment na Gemeru. „Sami jsme nevěděli, do čeho přesně jdeme,” přiznává postupně Adrienn.

Souhlasí s ní i přítel Vlado. „Šli jsme do toho s malou dušičkou. Neměli jsme jasný plán, návod, spíše jsme šli od jedné výzvy ke druhé,” říká Horváth s tím, že nečekali, jak se jim letní škola rozroste.

Původní plán byl využít neobydlený starý dům, který léta vlastní jejich rodina. Chtěli, aby se tam chodily doučovat děti z místní osady.

„Rodiče se hned potěšili, že alespoň se udělá v domě pořádek,” usměje se Adrienn. Druhý krok byl zjistit u samotných Romů, jestli mají zájem.

Pomohl i dědeček mladé studentky, který kdysi působil v obci jako místní poslanec a v místní osadě pod lesem ho dobře znají.

Spolu s ním a terénním sociálními pracovnicemi chodili ode dveří ke dveřím, aby se představili a přesvědčili rodiče na letní školu.

„Museli jsme tam jít s někým, koho rodiče znají, aniž by jim své děti nesvěřili,” vysvětluje taktiku Vlado Horváth.

Z padesáti dětí v osadě se podařilo přesvědčit téměř polovinu.

Pomohla i obec
Aby ve vesnici nevznikly problémy, rozhodli se ještě počkat na souhlas starostky Evy Gyurászové (Most-Híd) a také ředitelky základní školy v Čebovce, kam místní děti dojíždějí.

\“Zavolali jsme jí a zůstali jsme překvapeni, nabídla nám, zda na školu nechceme využít obecní PKO,\“ neskrývá Vlado Horváth i po dvou měsících překvapení.

Zkratka PKO v Kosihovcích znamená Park kultury a odpočinku. Předělaný areál se starou základní školou, amfiteátrem, pódiem a stříškou, funguje hlavně jako místo pro obecní zábavy, svatby a různé další oslavy.

Vlado a Adrienn se potěšili, netušili však, co je následující dva měsíce ještě čeká.

Pastelky, tužky, pera, sešity na stolech, očekávání a zvědavost, jestli vůbec někdo přijde. Dvojice si na začátek letní školy vzpomíná do detailů.

„První den? Nikdy v životě jsme nebyli více unavení, než po prvním dni,“ zasměje se Adrienn. Stačilo dopoledne, aby Vlado a Adrien odpoledne odpadli únavou v posteli. Stejný scénář se zopakoval i druhý den.

„Pak jsme si řekli, že stačí a je třeba se začít i učit,” říká Adrienn. Pomohla i ředitelka školy v sousední obci, které poslali seznam dětí v letní škole a ona jim odepsala, v čem mají největší nedostatky.

„U měn nám napsala hlavně: čtení, čtení, psaní,” dodává Adrienn.

Na internetu si prohlédli osnovy, aby věděli, co by se měly děti učit podle jednotlivých ročníků. Podle toho také nakoupili v papírnictví pracovní sešity.

„U těchto dětí je velmi vidět, že potřebují hodně číst a psát,“ míní Adrienn.

Nejdále byla v Žiaru
Jedním z dětí v netradiční letní škole byla také desetiletá Bea, která žije v domě pouze s mámou, bratrem a prarodiči. Otec je před lety opustil pro jinou ženu.

Před pandemií chodila do školy z osady brzy ráno, aby stihla autobusový spoj ve vesnici, který ji odvezl do druhé obce.

Jejím snem je stát se prodavačkou nebo kadeřnicí. \“Učitelky poslali přes messenger učivo, úkoly jsme jim pak vyfotili a poslali zpátky,\“ popisuje její máma, jak vypadala online výuka v osadě, když rodina nemá počítač.

Vyfotit se odmítla, nechce být v novinách.

„Nejdále? V Banské Bystrici a Žiaru nad Hronom,” přemýšlí Bea, když se jí zeptám, kde nejdále od osady byla na výletě. Volný čas tráví jen v osadě nebo procházkami v nedalekém lese. Nejraději má však telenovely v televizi, které doma dívají. V kině byla jen jednou se školou, do města jejich rodina téměř nechodí.

„Děti z osady jsme si vybrali, neboť ty nejvíce budou postiženy pandemií a škola jim bude později chybět,” vysvětluje Adrienn, proč se rozhodli pro letní školu.

Kromě toho, že změní prostředí, podle Adrienn také si zvyknou znovu na školu po měsících doma.

Téměř teenager Oskar zase nespustí z rukou model policejního auta, které dostal po výletu do Bratislavy. Když vyroste, rád by se jednou v takovém i vozil. Zatím však musí zvládnout základní školu.

Učil je i otec
Postupně se do netradiční letní školy zapojila také rodina a kamarádi mladé dvojice. Otec Adrienn, který pracoval jako dělník v Německu, přišel dětem ukázat, jak opravit kolo nebo jak dostat šroub do dřeva.

Studentka urbanistiky ještě před spuštěním školy rozeslala desítky emailů různým firmám, jestli by jim nepomohly.

Ozvaly se jim tři firmy, z toho dvě z Bratislavy. Bylo to knihkupectví a prodejce sirupů. A také pekárna ve Velkém Krtíši, která jim denně posílala do obecních potravin i zvláště pečivo na svačinu dětem.

„Sponzorství je úplně v pořádku, nikdo za námi nepřijde, že nám dá sám od sebe peníze, když se jich nezeptáme,“ vysvětluje Adrienn.

Dobrovolnictví se přiučila ještě na střední škole v Sučanech, kde tak hledali peníze na různé školní akce. V Londýně během prvního roku zase pomáhala v nevládce, která se věnovala ženám žijícím na ulici.

O pomoc požádali i veřejně, když na sociální síť zveřejnili prosbu s linkem na bankovní účet, kde lidé mohou pomoci.

Jejich příspěvek sdíleli nejprve vzájemní kamarádi, postupně začali chodit peníze na účet i od cizích. Pro svůj nápad vysbírali nakonec osm set eur, za což koupili dětem školní pomůcky, udělali si s nimi výlety do nedalekého Lučence a Velkého Krtiše, ale i Bratislavy.

Bodování za všechno
Aby si dvojice ustříhla disciplínu a děti dále přicházely do letní školy, vymysleli motivační systém.

„Dětem jsme začali dávat body za úkoly, docházku a separování odpadu. Za neslušná slova, klamání nebo nesplněné úkoly se jim body odečetly,” vysvětluje Adrienn. Postupně je systém začal fungovat. Kdo chtěl na výlet nebo hračku, míč či sladkost, musel si nasbírat dostatečný počet bodů.

Soutěživost mezi dětmi zafungovala a děti si začaly sbírat body. Vlado a Adrienn zase tak dosáhly, že děti se více snažily, poslouchaly a chodily do školy pravidelněji.

I když v pondělí letní „dobrodružství” v Kosihovcích skončilo, dvojice plánuje na podzim další nápady v regionu. Po začátku školního roku je čeká série rozhovorů v okolních obcích.

„Oslovili nás terénní sociální pracovnice a učitelky škol, jestli bychom jim mohli říct, jak fungovala letní škola. Byli jsme překvapeni, ale jsme rádi, když tím pomůžeme více dětem,“ dodávají na závěr Vlado a Adrienn.

Discover

Sponsor

spot_imgspot_img

Latest

Umění obyčejného života. 100 denních praktik

Jen jemné posuny ve zvycích a v pohledu na věci. Nic víc nepotřebujete, abyste přežili obyčejný život. Nevěříte? Snažte se nedat se řídit hodnotami...

Zeptali jsme se designérky: Jak efektivně zařídit malý prostor?

Stylové bydlení není otázkou peněz ani velikosti prostoru. S trochou vynalézavosti a fantazie si můžete zařídit malé prostory i bez toho, abyste zruinovali svůj...

Jak začít s otužováním

V posledních letech se celosvětově rozmohl fenomén jménem otužování. Co všechny tolik láká na ponořování se do ledové vody nebo na každodenní ranní ledové...

Působil v USA, vrátil se domů a založil web pro onkologické pacienty

Pacienti se na jednom místě dozví o tom, na jaké vyšetření či léky mají nárok, ale také jakou sociální pomoc mohou dostat.Jsou to tisíce...

I tašky mohou rozkvést

Jaro je období, kdy milovníci květin a zeleně plánují i ​​nové balkonové výsadby, oživení teras a možná i jiných prostor venku v zahradě, kde...